.

RC Recenze: Chuť jablečných jadýrek

4. září 2012 v 16:40 | Briannag |  RC Recenze

Co přesně se stalo Rosemarii?

Kniha: Chuť jablečných jadýrek
Autor: Katharina Hagena
Díl: -
Vydáno: 2010
Nakladatelství: Host Brno
Počet stran: 240
Žánr: román
Věk: bez omezení



Anotace: Vzpomínky na letní prázdniny u babičky jsou plné magického třpytu, povídání tet jim přidává nádech tajemství. Katharina Hagena vypráví o osudech tří generací žen v jedné rodině. Chuť jablečných jadýrek je pohnutý román o vzpomínání a zapomínání, psaný s nádherným humorem i moudrostí.

Po Berthině smrti zdědí Iris její dům. Ocitne se tak znovu po mnoha letech ve starém domě své babičky, kde si kdysi jako malá o letních prázdninách hrávala se svou sestřenicí. Prochází se pokoji a zahradou a ocitá se ve světě, který nepodléhá běhu času, ve světě, kde se červený rybíz přes noc mění v bílý a připravuje se z něj marmeláda slz, kde stromy kvetou dvakrát do roka, vesnice mizí a ženám od prstů srší jiskřičky. Ale dům je zanedbaný a zahrada zarostlá bodláčím. Iris se probírá vzpomínkami na věci dávno zapomenuté: Co opravdu dělal její dědeček, než odešel do války? Do koho byly zamilované Berthiny sestry? Kdo rád jedl jablka i s jadérky? Pak si vzpomene na sestřenici Rosemarii a na noc, kdy se jí stala ta nehoda. Co vlastně dělala Rosemarie na střeše skleníku? Chtěla snad Iris něco říci?

Hned na úvod musím pochválit obálku. Nevtíravý, příjemně světle žlutý přebal zdobený obrázky jablek jako z herbáře. Najdete tu kvetoucí větvičku jabloně, jablko, jadýrka, rozkrojené jablko a rozkrojená jadýrka a to vše opatřené drobnou, jako by rukou psanou číslicí, což vám navozuje právě ten dojem herbáře. Nevím proč, ale když tu obálku vidím, vzpomenu si na všechny moje babičky a prababičky, protože právě ty číslice vypadají, jako by je psaly ony. Zejména ta dvojka s kličkou. Ve škole nás jí učili rovně, právě s tím, že kroucené se psaly dříve…
Jsem moc ráda, že je na světě další obálka, která souvisí s knížkou a jejím dějem.

A o čem to vlastně celé je? Iris zemřela babička Bertha a Iris zdědí její dům. Po pohřbu se rozhodne v něm chvíli bydlet, aby se rozhodla co s pozůstalostí udělat a jestli ji vůbec přijmout. Jenže tohle není jen tak obyčejný dům, tohle je dům, který je její součástí a součástí spousty dalších lidí. V tomhle domě bije srdce rodiny. Pod touto střechou zemřela teta Anna, narodila se Irisina matka Christa i její tety: spirituální Harriet a krásná Inga. A jedné temné noci, zde zemřela Irisina sestřenice, dcera Harriet, Rosemariie. Celý pobyt je spojen se vzpomínkami, objevováním zapomenutých tajemství a otázkami. Co se stalo s Mirou? Jaký byl/je život tajemné tety Ingy a proč jí z prstů prší jiskřičky? Kdo byl otec Rosemarii a kdo je pravý otec Ingy?

Abych Vám řekla pravdu, tak sama nevím, jak Chuť jablečných jadýrek zhodnotit. Na první pohled je to rozvláčné a nepříliš zábavné vyprávění snažící se sdělit všechno, ale ve skutečnosti nevíte nic a máte dojem, že čtete knížku, která se tváří velmi intelektuálně, takže když nic nepochopíte, není to její chyba, ale vaše. Možná to tak je. Ale na pohled druhý, ten hlubší, se Vám dostala do rukou neobvyklá knížka. V jejím pomalém vyprávění se hypnoticky proplétá minulost, přítomnost a spousta otázek. Pomalu se Vám dostává pod kůži. Pořád můžete přestat. Kdybyste knihu odložili ani by Vám nechyběla, přesto knihu neodložíte, protože ta kniha už protéká vašimi žilami. Vím, zní to divně, ale ta "divná" knížka se po dobu co ji máte rozečtenou, stane vaší součástí. Je to, jako by vám postupně sdělovala nějaké tajemství a to je vlastně pravda. Já osobně jsem se celou dobu dychtila dozvědět, co přesně se stalo Rosemarii. Když jsem se do čtení zabrala, jako obvykle bych četla, dokud mi nedojdou stránky, jenže tahle knížka je prostě neobyčejná, ruka mi několikrát zavřela knížku, aniž by jí mozek dal pokyn, Jako bych se ten den už dozvěděla dost. Několikrát se mi stalo, že jsem pak dlouhé minuty koukala, jak se venku šeří a ještě pořád jsem byla ztracená v Berthině domku…

Tahle knížka nebyla můj šálek čaje. Já si prostě v knížkách potrpím na akci a tohle rozhodně akční knížka není. Ale je něčím zvláštní, nedokážu zachytit čím. Jen, teď mě to napadlo, vyvolává ve mně vzpomínky na dětství a na prázdniny, které jsem trávila se sestřenicí u babičky. Myslím, že to bude ono. Před chvílí jsem dočetla, ale ještě pořád, cítím příjemně chladný večerní vzduch, který chladil asfalt, rozpálený horkým letním dnem. Třešně a angrešt, spousty angreštu a posezení na dědově traktoru nebo na stromech a spousta holčičího povídaní… Myslím, že v tom spočívá zvláštnost téhle knížky, přenese Vás alespoň na chvíli zpátky do dětství a i vy si začnete klást otázky o věcech, které vám jako dětem připadaly jasné, ale nyní jako dospělí vidíte otazníky, kterých jste si předtím nevšimli. Takže při čtení se dozvíte něco o hrdinkách knížky, ale i sami o sobě.

60%
Za poskytnutí výtisku k recenzi, děkuji nakladatelství Host Brno
Zdroj obálky a anotace: nakladatelství Host Brno
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama