.

RC Recenze: Komtesa

24. února 2013 v 0:36 | Briannag |  RC Recenze

I ve tmě se dá zažít světlo….

Kniha: Komtesa obálka Komtesa
Autor: Carey Wallaceová
Díl: -
Vydáno: 2012
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 208
Žánr: historický román
Doporučený věk: neomezeno



Anotace:

Neobvyklý příběh italské komtesy Caroliny Fantoniové se zakládá na osudech skutečných osob z počátku devatenáctého století, lyrické líčení krajiny a barvitých snů mladéšlechtičny jej však posouvá do světa fantazie, světa mlžných rán, citroníkových hájů, slavnostních plesů i panských domů, kde čas plyne pomaleji a emoce jsou silnější a vášnivější.

Autorka - Carey Wallaceová: Žije a pracuje v Brooklynu. V Čechách jí vyšla zatím jen jediná kniha - Komtesa. Více se o ní můžete dozvědět na jejích stránkách http://www.careywallace.com/.

Hodnocení obálky:Velmi oceňuju, že obálka je nejenom velmi pěkně graficky zpracovaná a to překvapivě z obou stran, přičemž zadní stranu moc nakladatelství neřeší. Líbí se mi i to, že přesně odpovídá ději knížky. S trochou fantazie na ní vidíme jezírko, Carolinu, jak drží v ruce psaní od Turriho a z ruky krmí ptáčka, možná jednoho s těch, které s Turrim krmívali u jezírka. Obálka se mi moc líbí a získává ode mě 5/5.

Obsah:Comtesa Carolina Fantoniová už jako dítě milovala jezírko, které od otce kdysi dostala. Jezírko se tak stává věčným cílem jejích toulek, němým společníkem jejího snění a bezmocným pozorovatelem jejího slepnutí. U jezírka se potkávala s Turrim. Majitelem sousedního panství, zmateného vědce a bláznivého snílka. Vznikne mezi nimi přátelství, které pokračuje i poté co se Turrimu narodí synek a přežije i Carolininu svatbu s Pietrem a také je to Turri, kdo jí pomáhá snášet ztrátu zraku. Jenomže, věci se neodvratně mění, co zůstané stejné a co čas nelítostně navždy změní?

Hodnocení:Mě ten příběh přišel hodně smutný. Přijít o zrak je jedna z nejhorších věcí co se člověku může stát a to i v dnešní technické době, jak hrozné to muselo být na počátku 19. století si nedokážu a popravdě ani nechci představit. Den za dnem sledovat, jak stíny postupují a vědět, že už brzy neuvidí nic, to muselo být prostě příšerné…

"Aby ji temnota nepřipravila o jezírko, sebrala Carolina zahradníkovi tyčky na vyvazování rostlin a vykolíkovala si jimi nejbezpečnější cestu. Mnoho dnů mezi nimi natahovala silný motouz, kterého se chtěla přidržovat."

Na příběhu mě rozptylovalo, že byl psát ve třetí osobě, já si potrpín na vyprávění v první osobě, protože tak se dokážu lépe vžít do děje.

  • Příběh ukazuje, že se všechno dá zvládnout, stačí mít v sobě sílu

  • Zklamalo mě, že jsem nezaznamenala nějaké vyvrcholení děje na závěr, prostě to jen vyšumělo

Závěr: Knížka byla zajímavá a neobvyklá, nevím, co mi na ní přišlo zvláštního, ale jsem moc ráda, že jsem si jí přečetla. Přijde mi, že je to jedna z těch knížek, která člověku dodá sílu, když je mu zle. Protože jsou tací, kterým je hůř a přesto to zvládli, takže není důvod skládat se kvůli prkotině, která trápí nás.

60 %
Za poskytnutí výtisku k recenzi, děkuji nakladatelství Leda.

Zdroj obrázku a anotace: nakladatelství Leda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama