.

Osobnější blog

31. srpna 2013 v 17:06 | Briannag |  Ostatní

Víte, tak jsem přemýšlela a možná je na čase udělat blog trochu osobnější. Když jsem si ho zakládala, říkala jsem si, že o osobní blog nestojím, že už jsem svůj milovaný osobní blog měla a i když už na něj nepřispívám, mám ho dodnes a další už k ničemu nepotřebuji.

Pak jsem si to, ale rozmyslela. Tento blog mám už déle než rok a začala jsem ho mít celkem ráda a dospěla jsem k názoru, že by mohl zaplnit díru, která zůstala po mém prvním blogu.


Ale čím se udělá blog osobnější? Mám Vám sem psát zážitky typu:


"Milý blogu a milí návštěvníci,
Dnešek byl hrozný den. Mám depku, nevím, co si mám počít se svým životem, nevím, co mám dělat. Taky Vám připadá, že život prostě nemá smysl?"

A nebo naopak:

"Milý blogu, milí návštěvníci,
Jsem obyčejně, ale hrozně šťastná. Včera jsem získala důkaz, že to co jsem si v koutku mysli myslela a velmi v to doufala, je pravda. Není to nic přelomového, ale mám z toho takovou radost, že každou chvíli koukám s připitomělým úsměvem do prázdna a šťastně se usmívám. Když ráno vstanu a uvědomím si, že je přede mnou další den a to v co jsem doufala je pravda, srdce mi začne šťastně bušit a já se nemůžu dočkat, co mi den přinese…



Upřímně, nevím, jestli byste tohle chtěli slyšet a ještě upřímněji, nevím, jestli se mi to chce psát. Na takovéhle výlevy mám deník a navíc, adresa blogu se může dostat do rukou komukoliv a já už jsem podobnou chybu jednou, nic zlého netuše, udělala a opakovat ji nehodlám.

Tak, jak teda udělat svůj blog ještě osobnější, tak, aby to mě i vás bavilo, bylo to pro mě nějak přínosné a ideálně mi to ještě zvýšilo návštěvnost?
A pak mě to napadlo. Vrátím se zpět ke psaní. Můj výše zmíněný, první a nadevše milovaný blog byl totiž založen kvůli zveřejňování povídek a nechci se chlubit, ale nebyla jsem nejhorší. Vlastně, byla jsem docela dobrá. Jenže tehdy jsem psala povídky navazující na svět Harryho Pottera a nyní už mám téměř pět let pauzu, dokážu znovu začít a bude to vůbec někdo číst? Jako téměř každý recenzent knih, knížky miluju a jako většina z recenzentů sním i já o tom, že ze mě bude spisovatelka. Problémy, kvůli kterým jsem přestala psát, jsou už z velké části minulostí a ta menší část, která zbyla je, už asi, navždy, takže bych se měla naučit s ní fungovat a přestat se jí snažit zbavit.

Takže Vás prosím, pokud se tu najdou čtenáři, kteří by o má dílka, měli zájem, buďte shovívaví. Opravdu, už jsem dlouho nepsala a nevím, zda ještě dokážu znovu vkládat svoje myšlenky na papír, tak jako kdysi, zejména když už nebudu mít berličku v podobně HP. Rovněž považuji za nutné Vás upozornit na něco, čeho jste si již s velkou pravděpodobností všimli, moc se nekamarádím s gramatikou. Vím, je to ostuda. O to větší, že to není tak dávno, kdy jsem z češtiny maturovala a odnášela si jedničku. Budu ráda, když mě na chyby upozorníte, abych je mohla opravit.

A na závěr poslední částečně upozornění a částečně prosba. Nezapomeňte prosím, že komentář autora vždycky potěší, protože nejen že mu ukáže, že jeho dílko někdo čte, ale i to, že se čtenáři text líbí na tolik, že mu stojí za to autorovi poslat alespoň usmívajícího se smajlíka a tím ho podpoří, aby v psaní pokračoval.

Všem, kteří dočetli až sem děkuji a věřím, že se vrátíte, abyste zjistili, jestli jsem skutečně něco zplodila, nebo jestli tu jen tak plácám…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Stáli byste o to, aby tu kromě recenzí byly i nějaké mé literární výtvory?

Ano
Ne
Je mi to fuk, nečtu ani tvoje recenze a nebudu číst ani povídky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama